February 2012

26 / 2 / 2012

26. february 2012 at 21:18 | Christina Massacre |  Old articles
zdravjéééém ,))) tákže, už dlouho jsem nenapsala článek, svůj článek ve kterém bych psala, jak se momentálně mám a co provádím, co jsem zažila a co se stalo za příhody. Tak začnu asi takhle. Připadá mi, že když píšu článek, v každém píšu, že mám nový objev. No, on vlastně nový neni. Je to můj spolužák od 3 třídy. Chodili jsme spolu i v 6 třídě, teď zase. ÁNO, ale má to háček. Mám ho ráda, moc ráda. Jsem ráda, že ho vidím, jsem šťastná, že s ním můžu být, ale něco mi v tom vztahu chybí. Sex a všechny věci okolo toho jsou u Honzy vyloučený. A znáte mě z posledních článků, že jsem se rozjela a že mě sex baví, nebo aspoň orální sex, páč nechci už ve čtrnácti *ukat. Jsem ráda, že ho mám, že s ním mám příležitost zase být, ale tohle mi zásadně chybí, protože jsem si na to za poslední vztahy zvykla. Nemusím to mít každý den, ale občas by se to šiklo. Není nad nádherný orgasmus, no a ne snad?! No takže myslím, že jsem řekla snad všechno co se týče Honzy. Jen nechci aby jste si o mě mysleli, že jsem nějaký sexuální maniak, to vůbec, ale i když.. ne, vtip! No a co se dělo tenhle víkend? No, stručně, výstižně, nepřekvapitelně. PILO SE! Ne moc, ale pilo. V pátek jsem zavítala s holkama do beamu, potom do country hospůdky kousek od beamu. Dala si pivka, smála se, bavila jsem se. Viděla jsem se s Mišákem a za to jsem nejvíc ráda! V sobotu? Heeeeh, trošku privátek u Martina doma, já, Mišák, Martin, Kačenka. Jooo, chatroulette byl náš. Narazili jsme tam úplně na božího angličana, byl sice trošku úchylnější, ale ptal se mě i na normální věci a konečně první člověk, kterej mi pochválil obočí! ,))) ííííííííííí, taky jste rádi jako já? No já jsem! No, potom jsme si ještě psali a volali na facebooku a potom si mě jako zablokoval, protože jsem mu nechtěla ukázat kozy?! Tak to ne tohleto, to si nevemu na hrudník. Neřešte mojí dobrou náladu, já mám prostě jen radost! A co vy, co víkend?

Tumblr_lqpjo2xnxx1qzzynoo1_500_large
Tumblr_lqmsbfkmfy1qmtgy5o1_500_large

whole article / xoxo , CHM

Trnitá cesta peklem [část první]

20. february 2012 at 18:29 | Christina Massacre |  Old articles
Bezmyšlenkovitě se potloukám parkem. Jen těžce vnímám okolní svět. Je sice hodně pozdě, ale domů se určitě nevrátím. Jen samé hádky, zase hádky a pořád jen hádky. Bojím se, že to dojde k tomu nejhoršímu. Už sem tam nikdy prostě nevrátím! Sednu si na lavičku, dám si sluchátka do uších. V uších mi zní moje oblíbená skupina Asking Alexandria a já se pokouším zapomenout na vše, vše co mě teď poslední dva roky tíží. Z mého zapomínání mě někdo vyruší. Sundám si sluchátka, otevřu oči a nahodím nasraný výraz ,, Co je sakra?! " Jenže když pořádně zbystřím. Uvidím černovlasého, modrookého, krásného kluka. Úplně jsem se zapomněla, že na něj jen civím a mlčím. ,, Mohu si přisednout? Ovšem, vidím, že jsi nějaká naštvaná, smutná. Co se děje? " Takhle milý ke mě ještě nikdo nebyl. ,, Jo ahoj, jo, jo jasně. Promiň, jen nemám ráda když mě někdo vyřuší při poslouchání. " Trošku jsem zalhala, ale takhle krásnému klukovi nešlo odolat. ,, Jak se jmenuješ? " Zeptám se ho. ,, Říkej mi, no třeba Yu. " Moc dobře jsem věděl, že tak mi říkají jen dobří přátelé, ale jelikož se mi hodně líbila, nechal jsem ji, ať mě tak oslovuje. ,, Jak ty? " ,, Já jsem Chriss. " ,, Krásné jméno. Jestli se můžu zeptat, je ti něco? " Přemýšlela jsem, jestli mu to mám říct, ale nakonec jsem se potřebovala někomu svěřit, tak proč ne. ,, Víš, poslední dobou to není doma moc růžové. Abych pravdu řekla, vůbec ne. Jen samé hádky a já to musím celé dny poslouchat a musím prostě vypadnout, i kdyby jsem měla jít ve čtyři hodiny ráno, prostě musím. " Při tom jsem na něj koukala a bylo na něm vidět, jak mě vnímá a jak ho zajímám. ,, To je mi moc líto. Taky si připadám doma na obtíž. " První duše, kterou potkám a takle mile mě překvapí. ,, Mám nápad! ,, Ehmm, jaký? " Civěla jsem na něho s velkým udivením, protože to jeho ,, mám nápad! " znělo tak šťastně a jistě. Chvíli jsem se na něj jen tak bezmyšlenkovitě koukala a čekala až odpoví na mou otázku. ,, No tak povídej! " ,, Mmm, promiň, nějak jsem se zamyslel. Dostal jsem sice trošku bláznivý nápad a nevím, jestli ho přijmeš.. no a táák.. " ,, No tak dělej, vyklop to, jsem zvědavá! " Nemohl to ze sebe dostat, nechápu proč. Co má asi tak za nápad? Ptala jsem se sama sebe, ale konečně jsem se dočkala odpovědi. ,, Víš, už půl roku sháním spolubydlícího do mého nového bytu, jsem zatím u rodičů, protože jsem ještě nikoho nenašel, ale kdyby jsi moji nabídku přijmula, tak bych konečně vypadl z toho depresivního baráku a konečně si oddechl a ty určitě taky. Tak co ty na to? Zdá se ti to jako dobrý nápad? " Moc dlouho jsem se nerozmýšlela, kývla jsem mu se slovy ,, To by bylo úžasné. Konečně jsem našla svoje štěstí! " Jen jsem se rozmýšlela, jak to udělám doma. Ale tak co, 18 mi už bylo a oni moc dobře vědí, že už se tam prostě necítím šťastná. ,, Tak dobře, to jsem moc rád! Dohodneme se takhle, teď si oba dva dojdeme domů sbalit věci a sejdeme se na tomhle místě zhruba za hodinu. Potom ještě zajdeme někam nakoupit, jinak je vše v naprostém pořádku. Vše je vybaveno, o postel není nouze a o ty další základní věci taky ne. Platí? " ,, Dobře, dobře, tak tady za hodinu, těším se! " ,, Já taky! " Na rozločenou mě objal se slovy ,, moc ti děkuju "

Rychlým krokem jsem šla domů. Tak jsem se těšila! Ale když jsem stála přede dveřmi, bála jsem se odemknout. Už předem jsem věděla, jak rodiče zareagujou. Nakonec jsem vešla, pozdravila. Máma byla v práci a táta na mě hned nadávkami spustil ,, Christino! Co si o sobě myslíš? Co to má vlastně znamenat? Touláš se po nocích, kurvíš se kde s kým, celej den nic neděláš, přijdeš a ani za sebou pomalu nazavřeš dveře a hned jdeš do pokoje a ani se nepřijdeš ukázat? Tak tohle by stačilo, děvenko! Teď ti přijdou teprve ty pravý povinnosti! Už mě sereš, jenom mě sereš! Děláš si co chceš, už ani do školy nechodíš! Mám toho už fakt plný zuby! ,, Ale to přece není pravda tatínku! " ,, Komu to tady cpeš? V práci mi furt vypráví s kym kde chodíš, s kym se taháš. Už se za tebe stydim, stydim se za to, že seš vůbec moje dcera! " ,, Mě už je to jedno, řikejte si co chcete, já odsud odcházím, 18 mi je a už se můžu postarat sama o sebe! " ,, Našlaš si nějakýho feťáka co? Budeš s nim bydlet někde v nějakym rozpadlym doupěti, viď? Ať tě to ani nenapadne holčičko, ty nikam nepůjdeš! " ,, A co uděláš? Zase mě zmlátíš? Ne tati, promiň, ale tohle už vážně snášet nebudu! " Otec mě najednou popadl za ruku a velkou silou mě hodil do pokoje. Dála jsem si do hlavy o postel, omdlela jsem. Když jsem otevřela oči, koukla jsem na hodiny. Do prdele! Zbývá mi 15 minut do našeho setkání, já to nestihnu! Sebrala jsem všechnu sílu, zvedla jsem se, vytáhla jsem největší kufr co jsem měla, zabalila jsem si všechny věci a šla jsem ke dveřím. Zjistila jsem, že jsou zamčené. Bouchala jsem, řvala jsem ať mě pustí, ale marně. Tak jsem se otočila, zapřemýšlela, koukla jsem se do okna a rozhodla jsem se, že z něho vylezu. Bylo to asi 3 metry nad zemí, ale já už to tu nevydržím, musím prostě co nejrychleji pryč! ,, No tak, udělej to!! " Dodávala jsem si odvahu. Vyskočila jsem. Chvíli mě bolelo koleno, ale to jsem rychle rozchodila. Běžela jsem do parku. Kluk, kterého jsem potkala na lavičce, tam seděl a čekal na mě. Vše jsem mu vysvětlila a on mě přijal s otevřenou náručí. A řekl mi ,, Neboj se, už si v bezpečí. " Já jsem se na něj vyzývavě podívala a usmála jsem se. Šli jsme k jeho autu a jeli nakupovat...

Pokračování příště.

by CHM and Jaru3ka

13 / 2 / 2012

13. february 2012 at 21:20 | Christina |  Old articles
dřív jsem se sobě moc nelíbila, důvod byl jednoduchý - připadala jsem si tlustá. Ale jakmile se člověk podívá na své tělo svýma očima, tak si udělá svůj vlastní obrázek a ten si jen tak vyrvat nenechá. Držela jsem dietu, jedla zdravě a pokoušela cvičit. Ano, podařilo se mi zhubnout a lidé i všímali mých ubytků na váze. Jenže to bych musela jíst zdravě celý život a to bych samozřejmě nevydržela. Proč se tedy lidé na sebe dívají jako na zrůdu, která je tlustá? Nemluvím samozřejmě o všech. Každý je v něčem krásný. Nemusí být hezký navenek, ale uvnitř. Proto nesuď knihu podle obalu! Já to tak mám u lidí. Lidé jsou různí, ale každý má srdce a každý je dobrý v něčem jiném. Někdo dokáže poradit, utěšit, má naslýchavou povahu a dokáže pomoct, někdo se tváří jako drsňák ale přitom je v nitru naprostý romantik a jemná, milá duše, tak proč se lidé tolik přetvářejí, aby byli zajímaví a aby se o nich mluvilo? Pokusím se napsat článek, tak, jak to cítím já.

Tumblr_lxtftrhput1qmy1rwo1_500_large
40_large
Tumblr_ltp931limx1qdqohqo1_500_large

často se mi stává, že jdu po ulici a lidé na mě koukají, jak kdybych byla z jiné planety. Ano, snažím se lišit od ostatních a daří se mi to. Zvykla jsem si, že se na mě cití lidé koukají jinak. Navenek vypadám jako drsná holka, ale v duši mám romantickou stránku a milou duši. Lidé mi mohou věřit, myslím, že je to dar, který moc nikdo nemá. Líbí se mi, jak mě mají lidé rádi a jak si mě váží. Vážím si lidí okolo sebe, protože mi dokážou pomoct, vykouzlit mi úsměv na tváři a podržet mě za každé situaci. Cením si toho. Nelíbí se mi, že lidé soudí podle toho, jak člověk vypadá. Jenže taková už je prostě vlastnost člověka. Nikdy nesoudím člověka podle toho, jak vypadá, ale přiznám se.. občas se mi to stává a já tak člověka soudím, ale musím o něm něco málo vědět. Nelíbí se mi, jací jsou lidé na lidi, kteří jsou emo, scene, mají hodně piercingů, tetování, bodymodifikace a chtějí se lišit, zkrátka se dívají jen na to, jak člověk vypadá. I takto lidé vybírají v práci své zaměstnance. Proto si tací lidé nemůžou skoro najít práci. To mě sere, jo sere mě to. Protože já plánuju mít v životě nějaké ty ozdoby, samozřejmě si chci najít práci, tak snad si vyberu obor, ve kterém mi toto nebude překážet. Nensnáším předsudky. To stejné je třeba u emo stylu, sračky typu ,, kolikrát jsi se pokusil/ a o vraždu? ", ,, kolikrát jsi se říznul/ a? " to jsou sračky, jenom sračky! Ve skutečnosti není emo vůbec o pravidlech, to si jen vymyslel nějaký ,, přechytralý člověk ", který má v hlavě nasráno. Pravidlo je asi jen, jak má emo člověk vypadat. Někdo se těmi pravidly řídí, to je ale hloupost, někdo to bere zase moc vážně a bere si vše moc osobně. Netýká se to jen emo stylu, týká se to všech. Jo, každý má svůj vlastní názor, jsme svobodná země se svobodným projevem, ale čeho je moc, toho je příliš.

Tumblr_lyiyvbdesk1qkrp6ko1_500_large
397896_270155053052713_233499500051602_702349_2007369603_n_large
21037-1328457777-640_large

,, Buďte sami sebou a kašlete na nesmyslné sračky, protože nevíte, kdy se karty obrátí "

xoxo , CHM